FC nebo FK Dukla Praha

Původní název Dukly Praha zněl ATK – Armádní tělovýchovný klub. Vznikl v roce 1948 z armádní jedenáctky reprezentačního mužstva fotbalistů ve vojenské základní službě. Pojďme si o tomto slavném klubu povědět více. A pokud hledáte třeba dárky pro sportovce - fotbalisty, pak zamiřte na web našeho partnera.

V roce 1946 se zúčastnilo mistrovství spojeneckých armád a probojovalo se až do finále. Pod názvem Armádní XI, ale už s pravidelným mužstvem složeným z registrovaných hráčů-vojáků, začali armádní fotbalisté v roce 1948 bojovat o účast v nejvyšší soutěži. O čtrnácté účastnické místo v lize se utkali s vítězem soutěže ROH (turnaje, ve, kterém hrála nejlepší podniková mužstva), MZK Pardubice. První utkání skončilo vítězstvím armádních sportovců v poměru 4:3, odvetné utkání skončilo porážkou 3:4. O postupujícím rozhodlo teprve třetí utkání na neutrální půdě v Bratislavě. Armádní XI vyhrála 7:1. Vítězná sestava: Jonák - Lev, Šenk, Vedral - Zdeněk Sloup, Holiš - Kokštejn, Pajkrt, Sršeň, Müller, Gašparič.

V prvních letech byl ATK pouze průměrným ligovým mužstvem. Na nedostatek ligových hráčů si přitom nemohl stěžovat, spíše naopak. V letech 1949, 1950 a 1951 obléklo ligový dres ATK v každém ročníku na třicet fotbalistů. V padesátém roce sloužilo na Strahově, kde měl ATK svůj domov, šedesát čtyři fotbalistů. Tehdy ještě neexistovala jiná armádní sportovní střediska a všichni fotbalisté nastupující vojenskou základní službu – ligoví, divizní a často i z nižších soutěží přicházeli na Strahov. Ale přesto z nich nebylo možno utvořit stálé mužstvo, protože každý rok odcházela polovina vojáků do civilu a na jejich místa nastupovali nováčci, kteří se museli přizpůsobovat novému prostředí a režimu a někteří z nich navíc nepodávali v armádním dresu výkony, jakých byli schopni v civilních oddílech.

Vedle každoročního střídání hráčů se v ATK ve velmi krátkých intervalech střídali i trenéři. V prvních třech letech trénovali ligové mužstvo Zástěra, dr. Raigl, Čapek, Vévoda, Ženíšek a další. Obrat k lepšímu nastal na podzim 1951, kdy se stal trenérem ATK Karel Kolský, bývalý hráč AC Sparty Praha. Kolský věděl, že dobrý kolektiv může vytvořit jedině ze stálých členů a usiloval o vybudování stálého kádru mužstva. Jeho snaha se setkala s pochopením, a tak v roce 1952 měl ATK už několik stálých hráčů. První byli brankáři Dolejší a Pavlis, záložník Pluskal, levé křídlo Dobay, později přibyli Borovička, Hertl, Ječný, Masopust, Ladislav Novák, Šafránek a Ivo Urban. Kolský s nimi začal trénovat tvrdě a náročně, tak jak u nás ještě žádné mužstvo netrénovalo. Výsledky samozřejmě nepřišly hned, ale tvrdá práce dala základ pozdějším vynikajícím výsledkům a úspěchům.


V roce 1953 se z ATK stal ÚDA – Ústřední dům armády Praha. Přibližně do té doby spadá také vznik dnešního už tradičního dresu: tmavě červený dres se žlutými rukávy a žlutým límečkem nebo lemováním u krku, žluté trenýrky a červenožluté stulpny.

V tomto roce, rok před švýcarským mistrovstvím světa, se hrála liga pouze jednokolově, aby se národní mužstvo mohlo dobře připravit na kvalifikační utkání s Rumunskem a Bulharskem. ÚDA Praha tuto soutěž vyhrál a získal první ligový titul, ale vzhledem k reorganizacím, které tehdy náš fotbal postihly, i vzhledem k faktu, že každé mužstvo sehrálo jen třináct zápasů, se nemohl tento úspěch přeceňovat. V té době přišli do ÚDA tři přední hráči tehdejšího pražského Dynama: Trnka, lpser a Hemele. Stalo se tak na návrh tehdejšího Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport. Cílem tohoto rozhodnutí bylo soustředit hráče obranných řad národního mužstva v jednom týmu – v ÚDA. Tento krok vyvolal v části sportovní veřejnosti dlouholetou averzi vůči armádním fotbalistům. Nutno však konstatovat, že Ipser sehrál v dresu ÚDA jen jeden mistrovský zápas a přestup odvolal. Hemele se vrátil do Dynama po mistrovství světa a Trnka odešel z ÚDA v roce 1956. Na mistrovství světa ve Švýcarsku hrálo sedm hráčů ÚDA: Hemele, Hertl, Hlaváček, Ladislav Novák, Pluskal, Šafránek, Trnka. Tam ovšem naši fotbalisté neuspěli. Po porážce od Uruguaye (0:2) a Rakouska (0:5) byli z dalších bojů vyřazeni. V roce švýcarského mistrovství světa končí ÚDA v lize na čtvrtém místě, což byl pozvolný nástup do čela československé kopané. Do mužstva přišel Čadek, Milan Dvořák a útočník Přáda.

V roce 1955 vyhrál ÚDA jarní polovinu ligy, a tím získal právo reprezentovat spolu se Slovanem Bratislava náš fotbal v obnoveném Středoevropském poháru. Vojáci se, po překvapivém vítězství nad FC Bologna 4:2 a 3:0 a vyřazením Slovanu BratIslava v semifinále, probojovali do finále soutěže, kde podlehli maďarskému celku Vörös Lobogo 0:6 a 1:2. V roce 1956 dostali fotbalisté ÚDA pozvání na velikonoční turnaj v Antverpách, kde porazili výborné brazilské mužstvo Botafogo 1:0 a zvítězili nad výběrem Antverp 5:0. Tento úspěch značně přispěl k popularizaci fotbalistů ÚDA v Evropě. V témže roce naše národní mužstvo s osmi hráči ÚDA v kádru dosáhlo několika výrazných úspěchů, když dokázalo porazit Švýcarsko 6:1, Maďarsko 4:2 a Brazílii 1:0. Všech těchto výsledku dosáhli naši hráči na půdě soupeřů.

V roce 1956 opustila ÚDA celá řada výborných fotbalistů. Nejprve odešli do Sparty Hertl, Hledík a Kraus. Dolejší přestoupil do Dynama, Trnka odešel do Košic a Přáda přešel do RH Brno. I přes tyto ztráty však ÚDA vybojoval s převahou mistrovský titul. Liga mistrů se však tehdy ještě nehrála.

 

 

 

Další strana >>>

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2016